(Bílany u Kroměříže 17. 4. 1867 – 27. 5. 1934 Břeclav)
Lékař, komunální politik a čelní představitel českého národního hnutí v Břeclavi
František Sovadina vystudoval gymnázium v Kroměříži a po absolvování lékařské fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze působil od roku 1894 v Zemské nemocnici v Brně. V roce 1900 se trvale usadil v Břeclavi. Stal se tak vůbec prvním českým lékařem ve městě. Zde se aktivně zapojil do snah českého hnutí. Byl členem čtenářského spolku Břetislav, Řemeslnicko-živnostenské besedy, starostou Sokola, pokladníkem a později předsedou Matice břeclavské. Zastával funkci drážního lékaře, čímž získal sympatie mezi sociálními demokraty. Postupem času tak nahradil stárnoucího Dr. Čermáka v čele českého veřejného života.
Jeho rozhodující chvíle přišla po převratu v roce 1918, kdy stanul v čele Národního výboru. V roce 1920 byl vážně zraněn při železničním neštěstí u Českého Brodu, což jej omezovalo do konce života. V letech 1923-1927 byl starostou Břeclavi za čs. národnědemokratickou stranu. Spolupracovníci o Dr. Sovadinovi uváděli, že byl skutečný lidumil, který dovedl spojovat lidi bez ohledu na vzdělání, národnost nebo sociální postavení. Vše poměřoval, jak sám často opakoval, „pod zorným úhlem věčnosti“. Během svého působení ve vedení města se soustředil především na stavbu vodovodu a podporu bytové výstavby. Dále se zasloužil o výstavbu moderní budovy obchodní a rodinné školy.
Je pochován na městském hřbitově v Břeclavi a je po něm pojmenována ulice.