(Nížkov 14. 2. 1869 – 3. 10. 1928 Poštorná)
Poštorenský obchodník a starosta. V mládí navštěvoval Průmyslovou pokračovací školu v Polné, kde se vyučil krejčím. Do Poštorné se přistěhoval na začátku 90. let 19. století, kdy nastoupil jako pomocník u krejčího Fabiána Pektora. V dubnu 1892 se oženil se sestrou svého mistra Františkou Pektorovou. Manželství ale netrvalo ani rok, protože Františka v březnu 1893 podlehla tuberkulóze. Po zemřelé manželce převzal Havlíček její obchod a zůstal mu také dům č.p. 198, který patří Havlíčkově rodině dodnes.
V roce 1905 byl zvolen do obecního zastupitelstva a rady a postupně se stal hlavní tváří česko-německého zápasu, který v té době v Poštorné probíhal. Již za starostování Tomáše Gajdoše byl prvním radním. Své úsilí završil roku 1908, kdy byl zvolen starostou obce. Dále byl členem mnoha vlasteneckých spolků, například Spolku dobrovolných hasičů, Sokola, Občanské besedy a dalších. Rovněž patřil k předním podporovatelům školského spolku Komenský v jeho úsilí o udržení české školy v Poštorné.
Vzmáhající se český živel byl trnem v oku nejen rakouským úřadům, ale také poštorenské německé menšině, zejména majiteli poštorenské sladovny Alexovi Rosenbaumovi. Díky jeho kontaktům, penězům a intrikám v červenci 1910 rezignovalo 12 členů zastupitelstva a správou obce byl pověřen zeměpanský komisař Lukass, který obec vedl až do nových voleb. Havlíček byl obviněn ze špatného hospodaření, ale kontrola žádné pochybení nenašla. V listopadu 1910 pak Havlíček obhájil svůj zastupitelský mandát největším počtem hlasů ve IV. volebním sboru. Volby však vyhrála Rosenbaumova strana a novým starostou se stal Jakub Baránek.
V roce 1910 začal Havlíček obchodovat s vínem. Pro tyto účely nechal postavit na dnešní Havlíčkově ulici velký sklep s nadzemní budovou, kde bylo zázemí podniku a výčep, přičemž deklaroval, že 2 % z obratu firmy věnuje na zřízení a provoz české školy spolku Komenský v Poštorné. Zároveň stále provozoval obchod na č. p. 198.
Po vypuknutí I. světové války byl na udání zadržen a byla u něj provedena důkladná prohlídka. Obvinění z velezrady se ale neprokázalo. Na začátku roku 1915 byl znovu zadržen, tentokrát za výrok “Sláva Srbům!”, který měl pronést ve svém obchodě. Byl dán do vazby a v květnu 1915 jej vojenský soud ve Vídni poslal na tři roky do vězení. Trest si odpykával v sedmihradské pevnosti Arad. Na svobodu vyšel v červenci 1917 díky amnestii císaře Karla I. Po propuštění narukoval do armády a byl přidělen k hlídkové službě u Vídně.
Domů se vrátil s podlomeným zdravím, ale ani to mu nezabránilo, aby se účastnil organizace státního převratu v Poštorné a jejímu připojení k Československu. V obecních volbách roku 1919 byl opět zvolen starostou obce a tuto funkci vykonával až do roku 1923. V dubnu 1928 byl stižen mrtvicí a téhož roku v 59 letech zemřel. V září 1933 mu byla v Poštorné odhalena pamětní deska.
Autor: Karel Kober