(Morkůvky 1. 5. 1881 – 24. 12. 1929 Břeclav)
Břeclavský restauratér a národní buditel
Studoval na reálné škole v Hodoníne a hospodářské škole v Přerově. Do dění v Břeclavi se zapojil od roku 1905. Nejprve se živil jako kancelářský pomocník na okresním soudě, později se stal inspektorem u Moravské zemské pojišťovny. V roce 1909 sňatkem s vdovou po hostinském Janu Markovi vyženil hospodu ve Hřbitovní ulici, kterou přestavěl na Hotel Národní dům, který byl v předválečných letech centrem českého veřejného života ve městě.
Nebylo českého spolku, ve kterém by se Emil Totušek neangažoval. Obzvláště měl rád hudbu. Vynikl zejména svým působením v Sokole, čtenářském spolku Břetislav či Matici břeclavské. Podílel se také na přechodu pivovaru do českých rukou.
Během 1. světové války sloužil jako politicky nespolehlivý v Albánii. Po převratu byl jedním z členů Národního výboru. V roce 1920 ztratil při železničním neštěstí u Českého Brodu dceru Růženku a sám byl těžce zraněn. Restauratérství zanechal a stal se ředitelem místní pobočky přepravní společnosti Čechoslávie. Byl také funkcionářem Okresní péče o mládež a místopředsedou místního odboru Jednoty soukromých úředníků.
Byl zpopelněn v Ostravě.