(Butovice u Prahy 22. 6. 1967 – 10. 1. 1946 Brno)
Starobřeclavský učitel, školní inspektor a národní buditel. Absolvoval reálné gymnázium na Praze III. a hned poté nastoupil od roku 1887 jako pomocný učitel na obecnou školu ve Staré Břeclavi. Slovácku pak zůstal věrný téměř po celý zbytek života. V dalších letech působil na školách v Tvrdonicích, Dolních Bojanovicích a Mikulčicích. Na starobřeclavskou školu se vrátil roku 1906 a v roce 1911 zde byl jmenován ředitelem. V této době se rovněž aktivně zapojil do snah Matice břeclavské založit ve městě českou měšťanskou školu.
Během 1. světové války na sebe opět upozornil, když do Staré Břeclavi přijal žáky z uzavřené české školy v Poštorné. Po převratu v roce 1918 byl nejprve členem Národního výboru a poté i správní komise, která byla pověřena dočasným vedením města. V roce 1919 byl jmenován okresním školním inspektorem a na tomto postu se významně zasadil o vznik českých škol na Valticku a Mikulovsku.
Aktivní byl také ve společenském životě. Byl prvním starostou sokolské jednoty Břeclav II, která vznikla ve Staré Břeclavi v roce 1927. V roce 1928 založil Musejní a vlastivědný spolek v Břeclavi, jehož byl předsedou.
Výraznou stopu po sobě Noháč zanechal i na poli literárním. Jeho nejznámějšími díly jsou vlastivědné práce Okres břeclavský a Okres hodonínský. Dále se věnoval poněmčeným obcím Moravského pole a historii chorvatského osídlení na Břeclavsku. Psal ale i beletrii a přispíval do několika časopisů.
Po německé okupaci v roce 1938 byl nucen Břeclav opustit a usadil se v nedalekých Hruškách, později bydlel v Lužicích. Do Břeclavi se již nevrátil, zemřel krátce po osvobození v Brně.
V roce 1994 po něm byla pojmenována základní škola ve Staré Břeclavi.