(Břeclav 1. 10. 1921 – 17. 8. 2003 Břeclav)
Břeclavský pedagog a historik
Jaroslav Školl v mládí vystudoval obecnou školu v Břeclavi a poté pokračoval ve studiích na břeclavském gymnáziu. Vlivem německé okupace ale maturoval až v roce 1940 na gymnáziu v Hodoníně. V dalších letech pracoval jako dělník v cukrovaru ve Všetulích, výpravčí na dráze a od roku 1943 byl totálně nasazen v severním Německu. Frontové boje roku 1945 prožil u rodičů v Břeclavi. Následně byl 1. května 1945 prvním výpravčím čs. drah, který zahajoval dopravu na válkou zničeném břeclavském nádraží.
Po skončení války mohl Školl konečně nastoupit na vysokou školu. V letech 1945-1948 studoval dějepis a zeměpis na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a poté nastoupil jako učitel na Střední průmyslovou školu v Břeclavi. Od roku 1950 vyučoval na břeclavském gymnáziu, kde v letech 1950-1953 a 1956-1970 zastával funkci ředitele školy. Vedle pedagogického působení napsal i množství publikací a článků o regionální historii zejména z oborů demografie, železnice, lokálních osobností a podniků. Ačkoli byl Školl přesvědčený komunista, veřejně odsoudil invazi vojsk Varšavské smlouvy ze srpna 1968, za což byl roku 1970 z gymnázia propuštěn. Nastoupil jako řadový učitel na Střední ekonomickou školu v Břeclavi, ale odsud musel po dvou letech odejít. V následujících 10 letech až do odchodu do penze pracoval jako manuální dělník na břeclavské pile. Rovněž nesměl až do roku 1989 veřejně publikovat. Po Sametové revoluci se Školl znovu aktivně zapojil do veřejného dění. V letech 1991-1997 byl kronikářem města Břeclav, byl členem Klubu přátel umění a podílel se na obnově městského muzea.