(Žákovice 29. 4. 1893 – 18. 8. 1943 Beroun)
Železničář a komunistický funkcionář. Pocházel z Přerovska z chudých venkovských poměrů. Do Břeclavi přišel v roce 1910, kdy nastoupil do učení ke kovářskému mistru Karlu Schüblerovi. Následně pracoval ve Vídni, kde přišel do kontaktu se sociálnědemokratickým hnutím. Po převratu byl od roku 1918 zaměstnán v nádražní výtopně. Poprvé na sebe upozornil svou účastí na generální stávce v prosinci roku 1920. V roce 1923 vstoupil do KSČ a hned v následujícím roce byl zvolen předsedou břeclavské odnože Mezinárodní federace železničářů, tj. železničářských odborů.
Roku 1927 byl zvolen do zastupitelstva a následně i do rady města, kde dostal na starosti referát chudinství a sociální péče. Molák byl nejhlasitějším komunistickým agitátorem v Břeclavi, proto byl k 1. 1. 1930 přeložen do České Třebové. Do Břeclavi se ale opakovaně vracel, např. aby se podělil o dojmy z cesty do Sovětského svazu. V roce 1931 byl od dráhy propuštěn a následně pracoval přímo pro ÚV KSČ v Praze.
Po německé okupaci se zapojil komunistického odboje. Byl členem ústředí II. ilegálního vedení KSČ a po jeho rozbití v roce 1942 se ujal vedení III. ilegálního ústředí KSČ. Nakonec byl gestapem vypátrán a zastřelen v Berouně.
Je po něm pojmenována ulice ve Staré Břeclavi.