Josef Valvoda

(Velké Nepodřice 8. 1. 1886 – 19. 1. 1934 Břeclav)

Dělnický agitátor a sociálnědemokratický politik

Josef Valvoda pocházel z Velkých Nepodřic na Písecku. V mládí se vyučil ševcem a v pouhých 16 letech odešel za prací do Vídně. Odtud pokračoval dále do Berlína, Hamburku a Švýcarska. Následně se vrátil zpět do Vídně, kde se pod vlivem Josefa Steinera stal kolportérem Dělnických listů a agitátorem.

Po svatbě se přestěhoval do Otrokovic, kde si otevřel malou ševcovskou dílnu. Podnik ale v blízkosti Baťova Zlína dlouho nepřežil a Valvoda se stal obchodním zástupcem na Slovensku. V roce 1914 nastoupil do Baťovy továrny, kde se velmi rychle vypracoval na nadmistra a šéfa tovární nemocenské pokladny. Jenže začal dělat agitaci mezi dělníky, za což byl propuštěn.

V roce 1919 se stal okresním tajemníkem socialistů na Uherskohradišťsku, v jejichž čele zahájil boj proti Tomáši Baťovi, který v roce 1923 skončil továrníkovým volebním triumfem. V roce 1919 se poprvé objevuje také v Břeclavi, kde byl pověřen řízením okresní nemocenské pokladny, která byla dosud v rukou Němců. Záhy se stal jedním z hlavních levicových předáků ve městě. V prosinci 1920 se jako předseda stávkového výboru zúčastnil generální stávky, za což byl vězněn na Špilberku, ale nakonec byl osvobozen. Během rozkolu v sociální demokracii se postavil na stranu levého křídla a v roce 1921 tak patřil k zakladatelům KSČ v Břeclavi. Vrchol Valvodovy kariéry nastal v roce 1923, kdy byl zvolen I. náměstkem starosty. V této funkci se zejména zasadil o stavbu obecního vodovodu. Nicméně v roce 1925 byl jakožto stoupenec Josefa Bubníka ze strany vyloučen a zbaven mandátu zastupitele.

V reakci na své vyloučení se veřejně přihlásil k sociální demokracii a svolal velkou dělnickou schůzi do sálu Grandhotelu, která však skončila Valvodovou porážkou. Po dvouleté odmlce v roce 1927 znovu vstoupil do sociální demokracie a jako vynikající řečník a agitátor byl vysílán na četné schůze a tábory lidu. Ředitelem nemocenské pokladny byl díky podpoře socialistů až do roku 1929, kdy musel skončit kvůli nesrovnalostem v účetnictví.