Břeclavský hrad byl založen českým knížetem Břetislavem I. mezi lety 1043–1051 na ochranu důležitého přechodu přes řeku Dyji na nově utvořené jižní hranici českého státu. Nicméně je možné, že navazoval na starší osídlení. Archeologický průzkum naznačuje, že přemyslovský hrad byl situovaný na říčním ostrově v místě dnešního zámku a měl dřevěnou, resp. dřevohliněnou konstrukci, jež byla zpevněna kameny přivezenými ze zaniklého velkomoravského hradiska na Pohansku.
První větší přestavba břeclavského hradu je známa až z 1. pol. 13. století a je spojena se jménem královny Konstancie Uherské, druhé manželky krále Přemysla Otakara I. V roce 1253 se hrad dostal do držení Viléma z Hustopečí a přestává být zeměpanským sídlem. Tehdy byla na nádvoří hradu postavena mohutná kamenná válcová obytná věž. Na konci 14. století se Břeclavi ujímají Hartmann, Hartneid a Jiří z Lichtenštejna. Během husitských válek byl břeclavský hrad důležitým článkem v soustavě lichtenštejnských pevností na jižní Moravě. V roce 1426 se husitům podařilo hradu zmocnit a dosadili sem svou posádku, která ohrožovala Rakousy. Hrad se už nepodařilo dobýt zpět a do rukou Lichtenštejnů se dostal až po bitvě u Lipan. Lichtenštejnové poté panství drželi až do roku 1525. V roce 1526 postoupil král Ludvík Jagellonský hrad i s příslušenstvím Janu Skálovi z Doubravky a Břeclav tak definitivně přestává být zeměpanským lénem.
Roku 1534 panství koupili bratři Jan, Bartoloměj a Karel ze Žerotína. Dnešní podoba břeclavského hradu je do velké míry dílem Žerotínů, kteří mu během 16. století vtiskli podobu renesančního zámku. Ve 40. letech 16. století vzniklo západní křídlo s arkádovým pavlačemi a krakorci, které patrně navazovalo na starší středověkou dispozici. Později bylo ve 2. polovině 16. století vybudováno jižní křídlo zámku s vnitřní schodišťovou věží. Posledním žerotínským vlastníkem zámku byl Ladislav Velen ze Žerotína, který byl moravským zemským hejtmanem v době stavovského povstání. Po bitvě na Bílé hoře uprchl do zahraničí a jeho majetek byl zkonfiskován.
Roku 1638 koupil břeclavské panství za 250 000 zl. rýnských kníže Karel Eusebius z Lichtenštejna. Zámek se stal sídlem vrchnostenských úřadů, stavební aktivita proto byla v dalších staletích minimální. Ve 2. polovině 17. století byla k západnímu křídlu přistavěna vnější schodišťová věž. Ve 2. čtvrtině 18. století byla zazděna část arkád jižního traktu a vystavěna jižní věž. Obě zámecká křídla byla v této době propojena diagonálním křídlem. Kdy přesně zanikla středověká válcová věž, není známo.
Poslední rozsáhlejší stavební úpravy zámeckého objektu probíhaly na začátku 19. století. V letech 1806-1807 byl zámek podle plánů Josefa Hardtmutha novogoticky upraven do podoby romantické zříceniny. Při této přestavbě došlo mimo jiné k navýšení vnitřní schodišťové věže, přístavbě dominantní východní věže s nárožními věžicemi a nadstavění zříceninových atik.
V roce 1906 bylo strženo východní hospodářské křídlo přiléhající k Mlýnskému náhonu, ve kterém sídlil okresní soud a četnická stanice.
Zámek náležel rodu Lichtenštejnů až do roku 1945, kdy byl zestátněn. Následně zde do roku 1968 působila pohraniční stráž. Poté zámek přešel do majetku města Břeclav. V letech 1970-1972 byla na nádvoří provedena značně necitlivá adaptace zbytků středověké věže na vinárnu, kterou se podařilo odstanit až v roce 2002.
Zdroje:
BORSKÝ, Pavel, ČERNOUŠKOVÁ, Dagmar, MARÁZ, Karel Maráz: Stavební vývoj břeclavského zámku
LYČKA, Daniel: Přednáška Břeclavský odkaz rodu Liechtenštejnů z 1. 12. 2021
Facebookový příspěvek Archaia Brno, z. ú. z 5. 11. 2020
