Typický prvek břeclavského veřejného prostoru meziválečného období představovaly betonové chodníky budované ve 20. a 30. letech 20. století.
Chodník byl z kvalitního litého betonu o tloušťce minimálně 12 cm, s obrubou po stranách a uprostřed charakteristicky úhlopříčně dělený na čtverce 30 x 30 cm. Jednalo se o břeclavský „vynález“ místní továrny na cementové zboží Františka Štolfy. Uskutečnění chodníků v této podobě prosadil tehdejší radní Antoš Čapka, který vedl městský stavební referát. S jejich budováním se začalo v roce 1928 a postupně byly ve stejném stylu provedeny prakticky všechny chodníky v Břeclavi. Břeclavské betonové chodníky se následně díky své jednoduchosti a snadné údržbě stal vzorem i pro jiná města.
Dříve byly tyto chodníky v centru běžné, dnes zbyly už jen poslední ucelenější fragmenty na ulicích Národního odboje, Národních hrdinů či Fügnerova.
